Můj RunTour Olomouc 2014

Na tento závod jsem se připravovala poctivě a dlouho, chtěla jsem změřit síly s konkurencí mého věku. Jsem běžec trémař, nevěřím si!

A pak to přišlo - potkala jsem Aleše Příborského, zakladatele Konečně společně - hnutí lidiček, kteří se snaží propojit životy nevidomých s námi zdravými tak, aby oni handicapovaní si uměli život užít ! Okamžitě jsem se pro tento projekt nadchla. Zároveň mně opustila má tréma - nepoběžíš sama, ale budeš mít vedle chlapa - oporu. Uklidnila jsem a s Aldou jsme se začali běžecky ladit - on zkušený závodník, zvyklý na svou trasérku Jitku, mi dával rady. A já se čím dál víc na sobotu těšila. Čím více já se těšila, tím více mně viróza kolila.

Má rodina také mi na náladě nepřidávala, od závodu mě odrazovala!

Já se ale nedala, nebyla jsem na běh sama, měla jsem Aleše, který dal svůj běh do mých rukou! Sice s virózou v těle, ale v zádech s běžeckými přáteli Aldou a Jíťou, se mně zhostila běžecká zodpovědnost. Láska k běhu, úcta ke všem těm lidem, kteří svůj čas věnují běhu a hlavně chtějí během pomáhat, pár minut před startem do mě vnikla síla - síla ukázat všem, že i když člověk má svůj handicap, tak to prostě umí  - být nejlepší. S tratí jsme se s Alešem poprali, já křičela jak o život  "trasa" - "stopa"! Musím poděkovat vám všem, které jsme míjeli, za vaši ochotu a respekt.

Byli jste běžci - fair-play - a my jsme to dali k naší oboustranné spokojenosti, v čase, který nás potěšil. Aleš má svůj rekordní čas a já jsem šestá v kategorii. Děkujeme za vaši spolupráci a povzbuzování.

Kamila Petrová