Eva vyběhla s první trasérkou

Před pár měsíci si slabozraká Eva neuměla představit, že uběhne více než 600 m. To byla délka školního běhu. Evičce je totiž 15 let. Díky Nadaci Leontinka se rozběhla a našla své závodní traséry - Tomáše a Miloše, ale oba bydlí stovky kilometrů daleko Náš spolek Konečně společně jí nabídnul, že pro ni najde tréninkové traséry v okolí bydliště. Evča měla strach, že se nedonutí pravidelně běhat. Hned po prvních mailech s třemi nadšenými trasérkami Radkou, Martinou a Šárkou ale bylo jasné, že běhat se bude. A dnes, 10. září 2014, vyběhla Radka a Eva poprvé. Přečtěte si první pocity naší statečné mladé běžkyně:
V Opavě jsme se našly vlastně okamžitě, na nádraží jsem čekala, až Radka dojede autobusem. Byla tam se mnou i mamka, takže se aspoň obě pořádně seznámily. Vůbec jsem Radku do té doby naživo neznala a nevěděla jsem, co mám čekat, ale moc jsem se těšila. Radka na mě od prvního seznámení působila hodně pozitivním dojmem, takže jsme se hned daly do řeči. Došly jsme do menšího parku, kde jsme si tak nějak ujasnily, jak blízko od sebe běžet a co na trati hlásit. Počasí nám vyšlo krásně, nakonec jsme mohly vyběhnout dost nalehko. Dnešní trénink jsme pojaly jako seznamovací klus a taky jsme si ho přesně takhle užily. Průvodkyně jsme si vlastně byly navzájem, Radka na trati a já Opavou. Doběhly jsme až do městských sadů, kde jsme různě kličkovaly, většinu cesty tvořil asfalt. Kolem řeky a dětských hřišť, kde zrovna dováděla jedna výprava z našeho školního internátu, takže už vidím ten zítřek. To bude otázek! Abychom se nevracely stejnou cestou, tak jsme proběhly středem města. Tam to bylo trošku horší, protože jsme kličkovaly mezi lidmi. Většinu cesty jsme běžely, ale čas od času jsme přešly do chůze. Navíc jsme si hrozně moc povídaly, takže nám to rychle uteklo. Celkově jsme proběhly hned tři parky a kus města, vyběhly jsme i malý kopec, kterému se říká Ptačák a nahoře u stromů mě Radka naučila, jak správně provádět strečing. Celkem jsme zdolaly něco málo přes 7 kilometrů! A to je teda pro mě něco strašně velkého, to jsem ještě nikdy nezaběhla. Díky krásné atmosféře, kterou jsme si vytvořily, tak mi to ani taková dálka nepřišla.
Pocit z dneška mám úžasný, běžet s někým po boku, to mě strašně baví. Taky co se tréninkové části týče, tak jsem určitě spokojená. Když jsem došla domů, byla jsem opravdu ráda, že si můžu sednout, jsem zvědavá, jak budu zítra ráno chodit, a to máme zrovna tělocvik.  A ještě lepší to je, běžet s kamarádkou, kterou jsem právě dneska získala. Rozhodly jsme se určitě brzy se zase sejít a vyběhnout, krásných míst v Opavě je hodně a máme v plánu využít i zdejší atletický stadion. Tak uvidíme, jak to půjde.  Společný tréninkový rok nemohl začít lépe!

Evča Lesová