Běh, který nám otevře oči
"Od okamžiku našeho narození jsme v péči a laskavosti našich rodičů. Později, když jsme nemocní a staří, jsme opět závislí na laskavosti druhých. Vzhledem k tomu, že jsme tak závislí na druhých na začátku a na konci našeho života, jak bychom mohli zanedbávat laskavost k druhým uprostřed života"?
(Dalai Lama 4.9.2014 prostřednictvím Facebooku)
Zrak je bohatství, ale oči často svádí k povrchnosti. Ráda ochutnávám život z různých stránek a tak je i zajímavé pobýt ve společnosti lidí, kteří vnímají svět beze zraku nebo s jeho významným omezením. Nepochybně v jejich přítomnosti zauvažujete, jaké by to bylo pro vás osobně - žít bez možnosti vidět. Tím, že vám podobné úvahy takhle pomyslně zavřou oči, otevřou se vám jiné obzory vnímání, možná získáte další úhel pohledu na to, co je důležité, na to co je bohatství, luxus nebo krása.
Pokud se nebudete pouštět do podobných patetických úvah nebo hypotetických představ, je běh v roli traséra běh jako každý jiný, splníte si svoji tréninkovou dávku a návdavkem získáte dobrý pocit, že jste pro dnešní den spáchali něco užitečného nejen pro sebe a efektivně tak využili čas.
Patrně získáte nové přátelství a užijete si legraci. Možná, že až vám ve stoupání budou tuhnout nohy a začnete lapat po dechu, váš běžecký parťák vás za trasérskou gumičku vytáhne do kopce a pak zasmějete, kdo koho tedy vlastně vede. Anebo vás odnaviguje, kudy se dá běžet pražským Karlínem, aniž byste do té doby tušili, že je to vůbec možné a bezpečné. Ne vždycky je tedy jasné, kdo koho vede, nechte se překvapit!
V neposlední řadě skýtá trasérství další bonus pro pomalé běžce: Konečně získáte parťáka, který vám neuteče a co víc, dokonce bude udržovat jen takovou rychlost běhu, abyste při něm zvládali mluvit! Pro netalentované běžecké začátečníky k nezaplacení!
Lenka Zbuzková, trasérka Aleše a Honzy - dvou nevidomých pohodářů